Olivový věnec za vítězství v Antických Olympijských hrách

Historie olympijských her a jejich odměn

Olympijské hry jsou jedním z největších sportovních fenoménů historie.

Jejich kořeny sahají až do starověkého Řecka, kde se konaly jako náboženské slavnosti na počest boha Dia.

Tyto hry spojovaly sportovní výkony s duchovním rozměrem a prestižní účast znamenala čest nejen pro samotné atlety, ale i pro jejich rodná města.

Mezi hlavní disciplíny patřil běh na různé vzdálenosti, zápas, pankration (kombinace boxu a zápasu), hod diskem a oštěpem, skok do dálky a vozatajské závody.

Nejvyšší ocenění, které mohli vítězové získat, nebylo zlato, stříbro, ani olivový olej jako v Panathénajských hrách, ale posvátný olivový věnec, symbol božské přízně a cti.

Kdy a kde se konaly první olympijské hry?

První olympijské hry ve starověkém Řecku se konaly v roce 776 př. n. l. ve městě Olympia na Peloponésu.

Nebylo to pouhé ani náhodné místo konání sportovních her, ale také důležité náboženské centrum s chrámem zasvěceným Diovi. Zde se nacházela slavná socha tohoto boha, jeden ze Sedmi divů světa.

Olympia byla centrem uctívání bohů a její posvátný háj Altis byl místem, kde se nacházely chrámy a sportovní arény.

Sportovci i diváci sem nepřicházeli pouze kvůli soutěžím, ale také obřadům, modlitbám a oslavám, které měly propojit tělesnou sílu s duchovní čistotou.

Olympijské hry ve starověkém Řecku a jejich význam

Olympijské hry byly oslavou fyzické síly, disciplíny a duchovního spojení s bohy. Nešlo tedy pouze o sportovní utkání.

Sportovci přicházeli z celého řeckého území, aby změřili své síly v různých disciplínách a získali uznání. Odměnou jim byl "pouze" olivový věnec.

Hry byly zasvěceny Diovi, nejvyššímu z řeckých bohů a konaly se každé čtyři roky. Tento cyklus byl nazývaný olympiáda a stal se základem pro měření času v antickém Řecku.

Olivovník a jeho spojení s řeckými bohy

Olivovník měl v řecké mytologii posvátný význam.

Podle legendy přinesl Héraklés divoký olivovník z krajiny Hyperborejců do Olympie jako součást jednoho ze svých slavných dvanácti úkolů.

Po návratu z honu na zlatorohou laň bohyně Artemis zasadil tento posvátný strom na svatém místě v Olympii, kde měl symbolizovat sílu a božskou přízeň.

Věřilo se, že právě z těchto posvátných olivových stromů byly později vyráběny věnce pro vítěze olympijských her, čímž se propojení mezi bohy a atlety ještě více upevnilo.

Podle tradice byla tato praxe zavedena králem Iphitem, který tak učinil na základě věštby z Delfské věštírny.

Jak se vyráběl olivový věnec pro vítěze?

Každé čtyři roky se mladý chlapec, jehož oba rodiče byli naživu, vydal ke stromu divokého olivovníku nazývaného „Callistephanos“ a pomocí zlatých nůžek odstřihl tolik větví, kolik bylo olympijských disciplín.

Tyto větve pak odnesl do chrámu bohyně Héry, kde byly umístěny na stůl ze zlata a slonoviny. Odtud je převzali Hellanodikové, rozhodčí her, a zhotovili z nich věnce, které byly udělovány vítězům jako nejvyšší ocenění.

Věnec symbolizoval velkou čest a slávu, ale také spojení vítěze s božskou přízní. Pomocí něj mu byla předána i božská síla.

Stejnou symboliku měly i červené vlněné stuhy, které zdobily čelo nebo paže sportovců. Červená barva symbolizovala sílu a odvahu, čímž ještě více podtrhovala význam vítězství v olympijských hrách.

Zajímavosti Olympijských her

Vítězství v olympijských hrách bylo nejvyšší poctou. Nejenže vítěz získal věnec, ale jeho rodné město mu často přidělilo velké pocty – od peněžních odměn po doživotní čestné místo při veřejných slavnostech nebo odpuštění platby daní.

Olivový věnec nebyl pouze symbolem vítězství, ale také odměnou, která měla duchovní a společenský význam. Slovo "korunovat" bylo ve starověkém Řecku synonymem pro "odměnit".

Příběh Epimenida, známého filozofa a proroka, ukazuje, jakou hodnotu věnec měl. Když mu město Athény nabídlo velké bohatství – zlato a dokonce i vlastní triéru – odmítl všechny dary a přijal pouze olivový věnec, čímž zdůraznil jeho duchovní hodnotu nad materiálním bohatstvím.

Posvátný mír při Olympijských hrách

Olympijské hry byly také obdobím míru. Po dobu konání her byla vyhlášena tzv. „ekecheiria“ – posvátné příměří, během něhož musely být zastaveny všechny válečné konflikty.

Nikdo nesměl vstoupit na území Olympie se zbraní a jakýkoli válečný akt proti účastníkům her byl považován za svatokrádež. Tento princip ukazoval, že sport a mírové soutěžení jsou hodnoty, které by měly stát nad konflikty a rozdělením. Dnešní svět by se mohl tímto odkazem inspirovat a hledat cesty, jak sportem přispět k míru a porozumění mezi národy.

Jsou však i případy, kdy období míru nebylo respektováno, a to hlavně agresory z okolí řeckého území.

Když perský král Xerxes v roce 480 př. n. l. dorazil do Řecka, byl uprchlými Arkáďany informován, že Řekové slaví 75. olympijské hry. Potom, jak popisuje Hérodotos, se perský generál Mardonius zeptal, jaká je odměna pro vítěze. Odpověď „olivový věnec“ ho přiměla zvolat: jaké lidi jsme přišli porazit, kteří bojují jen pro slávu!

Následovala invaze a plundrování Athén. Perská armáda byla poražena a vypuzena až o rok později při spojení sil několika městských států v Řecku.

Často kladené otázky (FAQ)